SPOLUPRACE.ORG

V dokumentu přímo stojí, že „rozvoj vysokého školství, tj. jeho rozšiřování, diverzifikace, zkvalitňování a úzké spojení jak s vědeckým výzkumem, tak s hospodářskou praxí, je (…) jádrem a základem jakékoliv národní strategie rozvoje lidských zdrojů“. Strategie kriticky hodnotí současnou situaci a následně formuluje hlavní doporučení a některá konkrétní opatření.
 
Mimo jiné bychom měli především „posílit prvky vícezdrojového financování terciárního vzdělávání, do kterého je třeba různými formami a v mnohem větší míře zapojit budoucí uživatele hodnoty, která v jeho průběhu vzniká (např. podniky, podnikatele, zaměstnavatele, regiony)“, a „v mnohem větší míře spojit výuku, výzkum a vývoj v jeden systém úzce spolupracující s podnikovou a podnikatelskou sférou (a to především v perspektivních sektorech, které budou hrát v české ekonomice rozhodující úlohu)“. Jedno z možných konkrétních opatření na docílení tohoto cíle je podle strategie posílení a rozšíření správních rad veřejných vysokých škol. „V těchto radách by měli být zastoupeni nejen představitelé veřejného života, úřadů práce, územní samosprávy a státní správy, ale také soukromý sektor, představitelé odborů, profesních komor atd. Funkce rad by se měla týkat některých otázek kurikulárních, zřizování nových vzdělávacích programů i požadavků na absolventy a požadavků na závěrečné zkoušky, to vše také ve vazbě na uplatnění absolventů na trhu práce.“.
 
Další opatření se vzhledem k zaměření strategie dotýkají především podpory dalšího vzdělávání. Fyzickým a právnickým osobám by se měla výrazně zvýšit možnost „odepisovat ze základu daně částky věnované na rozvoj vzdělání, v případě terciárního sektoru až na úroveň 10 % až 15 % daňového základu“. Dále by se měly „zavést finanční i nefinanční pobídky pro rozvoj dalšího vzdělávání, které by motivovaly různé aktéry dalšího vzdělávání k jeho rozvoji)“. Pobídky by měly motivovat například zaměstnavatele, aby jejich výdaje na vzdělávání zaměstnanců byly vyšší a efektivnější, a vysoké školy, aby více využívaly své vzdělávací kapacity pro další vzdělávání. „Veškeré příjmy škol z dalšího vzdělávání by školy měly mít možnost používat jako vlastní zdroj příjmů mimo prostředky přidělované ze státního rozpočtu.“
 
Strategie také navrhuje, aby byly podniky motivovány k podpoře i svých budoucích zaměstnanců – studentů. Měla by se vytvořit „opatření na podporu vzájemně výhodné spolupráce podniků a celostátních i regionálních vzdělávacích systémů a transparentní podmínky pro financování škol ze strany podniků“ a poskytování stipendií a darů ve prospěch vzdělávání („přímá podpora studentům může být pro podniky alternativou vedle finanční podpory školám“) by se mělo výrazněji daňově zvýhodnit.